Hola! Hlasime sa opat po par dnoch z dedinky menom El Burgo Ranero, co je asi 340 km pred Santiagom.
Poslednych par dni bolo dost narocnych, kedze od nedele pomerne intenzivne prsalo a putovali sme namokro - impregnacia topanok prilis nevydrzala a aj ked sa nam ich podarilo do rana ako tak vysusit a nanovo nastriekat impregnaciou, predsa to dlho nevydrzali.. Odmenou za stradania nam vsak boli velmi prijemne refugia - jedno u sestier klarisiek v Carrion de los Condes a druhe s velmi podivnym nazvom Jacques de Molay, ktory vsak akurat zapadol do dedinky menom Teradillos de los Templarios... V obidvoch refugiach sa nam dostalo vysady pokojiku pre dvoch - ten klastorny bol skutocne hobiti - Katke to nevadilo, no ja som musel byt stale ohnuty... (Vraj to mam z toho, ze pijem entwash...) Zaroven sme sa tam opat presvedcili o fenomenalnej rychlosti miestneho duchovenstva - spievana omsa s Rimskym kanonom a dvoma kaznami (uprostred i na konci) za menej nez 30 minut... (Skoda tej kartuzianskej liturgie, podla ich stranky by mali mat verejnu msi len v nedelu, to by sme vsak museli v Burgose stravit primnoho casu...)
Uz asi treti den putujeme po lokalnom (je to udajne specialitou chunty provincie Palencia a Leon) vynaleze s nazvom "senda" - co je asi nejake spanielske slovicko, no anglictina ho rozlozila ako skratku "Soulless Error of National Developement Activities". Jedna sa o viac-menej spevnene cesticky vinuce sa popri normalnych asfaltovuch komunikaciach pre motorove vozidla... Niektori ich zatracuju, my si zatial nestazujeme - minimalne v tychto mokrych dnoch to bolo urcite lepsie nez zablatene polne cesticky... Navyse popri nich miestna chunta - ktora je na ne mimochodom asi mimoriadne pysna - vysadila aleje platanov so specialnym zavlazovacim systemom, ktory poskytuje i prijemny chladok...
Dnes nam konecne pocasie prialo - od mestecka Sahagun nas ohrievalo slniecko a doschli nam aj posledne ponozky.. Zajtra nas caka dalsia dlhsia etapa - okolo 30km do centra Leonu, hlavneho mesta provincie Leon, kde dufame v refugio u sestier benediktiniek...
Nas samych prekvapuje, ze na tabuliach s poctom kilometrov do Santiaga je coraz mensie a mensie cislo - putujeme len nieco vyse dvoch tyzdnov a mame za sebou viac nez 400 kilometrov... Krajina nam to vsak zacina opat sprijemnovat - sice je stale "prudce" rovinata, je vsak uz omnoho zelensia nez meseta... Uz sa vsak tesime na spestrenie v podani Montes de Leon a dalsich horskych pasem...
Je 8 hodin vecer, co je pre putnika cas zaliezt do spacaku... Preto sa protentokrat porucam a prajem vsetkym dobru noc a "Ultreia"...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentáře:
Zdravim a modlim se za vas ze sve hobiti rezidence v Londyne, hadam, ze v mem pokojicku by se Andrej take moc dobre nevyspal:-) Co takhle shodit boty a kracet po poutnicku bosky?:-)) Mam radost, ze se vcelku bez velkych ztrat na zivotech (az na ty boty...)blizite Santiagu, kez se i Buh priblizuje k vam s kazdym vasim krokem. +
Ech, uch, teda.. Mokre topanky.. Posielam vam obom uctivy pukerlik. Myslim na vas. Uz sa nas vas velmi tesim. Tie roviny museli byt hrozne a skvele, hoci tazko sa mi to predstavuje. Vsetky vase odkazy horlivo citam! juj tak.. stastlivo! ++
Ted me moje zmatena a derava pamet upozornila, ze by Katerina podle vsech propoctu mela mit narozeniny (vcera??).. No, vyhoda narozenin je, ze i kdyz se clovek myli v datu, nekdy behem roku urcite jsou, takze se gratulace neztrati, lec presto mam dojem, ze se tak zcela nemylim..?? Takze VSECHNO NEJLEPSI K NAROZENINAM!! Suche boty a Bozi vedeni na vsech cestach i cestickach..
Okomentovat