Hola! Buenos tardes!
Po kratkom case sa opat hlasime - tentokrat z cibercentra "internet rural" v dedinke Vega del Valcarce - priamo pod upatim O Cebreira.
Dnesna etapa bola viac oddychova - predovsetkym kratsia, na rozdiel od vcerajsich 33 kilometrov. (Tie vsak neboli tak uplne dobrovolne - totiz od Ponferrady az do Cacabelos nebolo nijake refugio a kedze sa nam nejakych 15 kilometrov z Aceba do Ponferrady zdalo malo, pridali sme k tomu este dalsich asi 18 km az do Cacabelos...
Asi opat plati to, co som tvrdil uz kedysi - ze aka krajina, take refugia... Samotne El Acebo, odkial sme sa ozyvali naposledy, bolo asi najkrajsim (a jednym z velmi mala) prikladov toho, co znamena skutok telesneho milosrdenstva "ujimat sa putnikov" - miestne spolocenstvo veriacich tam opravilo dom tesne vedla kostolika - pravdepodobne niekdajsiu faru - a dnes tam poskytuje putnikom nielen noclah a sprchu, ale kazdy den teplu (a vynikajucu) veceru a ranajky pre putnikov - vsetko zdarma - cize za dobrovolny prispevok... A neverili by ste, ako "moderni" ludia zo zapadu neveriacky krutia hlavou nad tym, ako niekto moze nieco ponukat zadarmo... (To im vsak nebrani v tom, aby sa pri stole este prv nez vsetci zasadnu ku stolu vrhli na tie najlepsie kusky - aby ich nahodou nik nepredbehol...)
Vcerajsia etapa zacinala zostupom z nadhernych hor - i v tme a rannom priseri vyzerali nadherne - najma udolie riecky, pozdlz ktoreho sme po klukatej ceste zostupovali. Priamo na upati nas privitalo malebne mestecko Molinaseca - ktoreho starobyle centrum ostro kontrastovalo s modernymi obytnymi stvrtami... Odtial to bol uz len kusok do Ponferrady - velkeho to mesta - asi centra tejto oblasti... Mesto je to zvlastne, pysi sa svojou historiou, svojim hradom - na ktorom je najkomercnejsie to, ze bol (vraj) templarsky. A co je templarske, to je "in" - dokonca v jednom "alternativnom" refugiu (mimochodom bez sprch a zachodov) ponukali ako najvacsiu atrakciu ranny "templarsky ritual vitania slnka"... Och joj... Ale spat k Ponferrade - v najhistorickejsom centre sa nachadzaju dva stare kostoliky - sv. Andreja a Bohorodicky (co je samo o sebe velmi sympaticka kombinacia). Avsak pozor - na prvy clovek narazi na onen svatoandrejsky kostolik - ktory je vsak obostaveny akousi kovovoplastovou hrozou, ktora sa na stlpoch vinie nad ulickami dalej do centra. Az pri onom druhom kostole pride na to, ze to je nejaka mulimedialna (a ktovie este aka multi-...) vystava - ja som to nazval "turistodukt" - od jedneho kostola k druhemu... Siel som sa teda sudruha co tam stal so stosom papierov opytat, ci je mozne aspon do toho kostolika... A on ze samozrejme, ze je tam je vystava sakralneho umenia. "No Dios?"-opytal som sa ho. "No Dios," znela jeho odpoved... Tak sme sa hned otocili a utekali prec, on potom za nami krical nieco v tom zmysle, ze je tam "muchos Dios i muchos Cristos"... Dakujem pekne...
Vobec to bolo zvlastne miesto... I dalsie dedinky - ako vacsinou v blizkosti velkych miest.. Stali sa z nich noclaharne pre ludi z mesta...
Dnes sa vsak nasa situacia opat zmenila - opat sme sa dostali do hor, ci zatial do podhorskych oblasti - putujeme pozdlz niekdajsej hlavnej cesty, ktora je dnes uz malo frekventovana, pretoze udolie pretina dialnica - siet mostov a tunelov. Najprv sa nam to zdalo ako nepekny zasah do nadhernej krajiny, no aj ked to ociam nelahodi, ludom v udoli riecky Valcarce to myslim velmi ulavilo. Strevali sme po celej ceste tymto udolim velmi mile tvare - vacsinou starych, ale usmievavych ludi - za fotku ci skor video by stal napr. dedusko iduci na bicykli a vedla neho po jednej strane krava a po druhej osol.. Alebo starenka s palicou nahanajuca o nieco mladsiu starenku po ulici... :-) Dialnica vratila ludom v udoli do istej miery ich povodny zivot, ktory musel byt znacne obmedzeny hustou premavkou na hlavnej ceste.. A hoc i s nepatrnym hlukom z mostov, predsa len su to velmi mile horske dedinky. A tie mosty skutocne nevadia - nase dnesne refugio je tiez priamo pod mostom (ktory je niekolko desiatok metrov nad strechami domov) a aj ked sa nam to nechcelo verit, skutocne hluk z dialnice pocut nie je.
Pomaly sa teda poberieme spiatky pod most - nabrat sily na zajtrajsi vystup na horu - a nasledny zostup, ktory vacsinou byva omnoho narocnejsi.
Hasta luego, amigos!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
5 komentářů:
Drahí moji, obdivovat vas treba, ze ste sa pustili do tak narocnej, ale krasnej "pute". Mali by sme sa od vas ucit odvahe i detinskej dovere v Boziu pomoc. +! S laskou Marfa
P.S. V poslednych dnoch mi chyba (mily) komentar od I. H. s rod. z R., ktorych srdecne pozdravujem. :-)
Ahoj děti,dohodli jsme se s tatkou,že budeme psat spolu,ale nemohli jsme se sejit.PO navratu do prace, blazinec.Reditel si vymyslel projekt,plus normalne starosti,plus chodim spat v pul osme .uch,dnes jsme se sesli,zas nefunguje nejak heslo,doufame v tomovu pomoc.Vduchu vam rikam opesali Zikmund a Hanzelka,pripada mi az neskutecne ,kolik km uz mate v nohach.Uz nacvicuji lidovou pisen,....ona ma nozicky usubrany vsecky.....,ze ji budu zpivat pri prijezdu.Jsem rada,ze jste v poradku,moc jsem se nasmala tem sprintujicim starenkam.Tento tyden jdu v patek na varhani koncert do Steti,tatik nejde,pry by to bylo moc hudby.Nevim,jestli fotite,doufam ze ano,tesime se na foto.Mate jeste koruny? Kdyby neco, tak piste.Drzim vam palce a posilam pozdravy a prani pevneho zdravi na Slovensko.Pusu,mama.Ahoj, celý tyden se pokousíme s mamkou sejít a napsat vam. Dneska , kdyz se nam to povedlo, tak zrovna ctu pratelskou vytku od Marfy, ahoj:-). Mamka zrovna odesla, tak skutecnost, pravidelne ctu vase vesele prispevky, ale Janicka mi brani v odpovedi, protoze chce psat sama, ale s jejim vztahem k technologiim je to slozite. Aaa uz je tady. Je zle cte mi pres rameno, pry jsem bonzak. Uz to mate za par, tak pekne kilometry, jo a ty fotky. Ja jsem myslel, ze jsou na blogu ? Ahoj, Ivan .
Jeste jednou, zadnou pomoc jsme nepotrebovali. Konecne, to bychom museli cekat asi tak do 23 hodin, az se synek vrati z treninku. Ahoj I.
Ahoj děti,dohodli jsme se s tatkou,že budeme psat spolu,ale nemohli jsme se sejit.PO navratu do prace, blazinec.Reditel si vymyslel projekt,plus normalne starosti,plus chodim spat v pul osme .uch,dnes jsme se sesli,zas nefunguje nejak heslo,doufame v tomovu pomoc.Vduchu vam rikam opesali Zikmund a Hanzelka,pripada mi az neskutecne ,kolik km uz mate v nohach.Uz nacvicuji lidovou pisen,....ona ma nozicky usubrany vsecky.....,ze ji budu zpivat pri prijezdu.Jsem rada,ze jste v poradku,moc jsem se nasmala tem sprintujicim starenkam.Tento tyden jdu v patek na varhani koncert do Steti,tatik nejde,pry by to bylo moc hudby.Nevim,jestli fotite,doufam ze ano,tesime se na foto.Mate jeste koruny? Kdyby neco, tak piste.Drzim vam palce a posilam pozdravy a prani pevneho zdravi na Slovensko.Pusu,mama.Ahoj, celý tyden se pokousíme s mamkou sejít a napsat vam. Dneska , kdyz se nam to povedlo, tak zrovna ctu pratelskou vytku od Marfy, ahoj:-). Mamka zrovna odesla, tak skutecnost, pravidelne ctu vase vesele prispevky, ale Janicka mi brani v odpovedi, protoze chce psat sama, ale s jejim vztahem k technologiim je to slozite. Aaa uz je tady. Je zle cte mi pres rameno, pry jsem bonzak. Uz to mate za par, tak pekne kilometry, jo a ty fotky. Ja jsem myslel, ze jsou na blogu ? Ahoj, Ivan .
Tak som sa dockala, vdaka, priatelia! :-)
Okomentovat